Dostal jsem dotaz, co to je transformační koučování? Než na něj odpovím, pojďme se podívat, jaký mají transformace v našem životě význam. Kolik lidí se podle vás zajímá osobním rozvojem? Podle mých zkušeností se jím aktivně zabývá zhruba 20% lidí, někteří z nich pomocí koučování a někteří pomocí psychoterapie. Transformacemi ale v životě procházíme všichni, 100%.
Transformace v našem životě
Podívejte se na malé děti, jaký je to rozdíl a skok, když se z kojence stane batole, z batolete předškolák a potom školák. I v dospělosti zažíváme veliké změny, které někdy vnímáme jako životní krize. Nebo změny, když se nám narodí děti, když se rozvádíme, když je nám 40, 56 nebo 70. Jak můžeme takové transformace nejlépe popsat?
Humanistická psychologie ráda používá termín sebeaktualizace. Každá transformace nepochybně takovou sebeaktualizací je (nebo ji v sobě zahrnuje) a je sebeaktualizací skokovou. Najednou jinak vnímáme, přemýšlíme, prožíváme, rozhodujeme se a jednáme.
A většinou nám to život přinese, nemáme to příliš ve svých rukou, že bychom si řekli – teď máme volnou chvíli, tak se budeme transformovat.
Co je pro transformace typické?
Je to poměrně náročné a dynamické období. Podporu při této změně můžeme nazvat transformačním koučováním, které se výrazně liší od klasického výkonového koučování. Čím?
1) Většinou při něm nelze stanovit nějaký SMART cíl.
2) Nevíme, kam nás dovedou.
3) Pokud o tom máme nějakou představu, tak se obvykle mýlíme.
Jak takové koučování vypadá? Jak můžeme koučovat bez cíle⁉ Je to vůbec etické?
Jde to, když se s klientem domluvíme, že prochází určitou transformací a že je při této změně budeme DOPROVÁZET. Transformace mohou být úspěšné a neúspěšné, proto je doprovod extrémně užitečný. Abychom své klienty mohli doprovázet jako koučové,
potřebujeme jednu důležitou podmínku – ujistit se, že můžeme s jeho “dospělou částí“ uzavřít kontrakt, ve kterém specifikujeme, že se jedná o provázení transformací,
a pokud se v procesu s touto dospělou částí můžeme opakovaně setkávat. Pak můžeme být jako průvodci velmi užiteční, pokud něco o transformacích víme. Pokud ne, můžeme se v chaosu, který transformace přirozeně doprovází, utopit spolu s klientem.
Přirozený tvar transformací
Pokud se rozhodneme provázet klienta při transformačních změnách, je důležité, abychom měli aspoň základní přehled o tom, jakou podobu tato změna může mít. Nejjednodušší a možná i nejužitečnější je Lewinův model transformačních změn, který byl původně popsán pro organizace, ale platí i pro individuální klienty. Skládá se ze tří fází – rozmrazení, fáze dynamického chaosu a změn a výsledné fáze stabilizace (v původním podání zamrazení).
S klienty se obvykle setkáváme v momentě, kdy zažívají první fázi – drží se určitého způsobu života nebo práce, na který jsou zvyklí, ale postupně přicházejí na to, že jim to přestává fungovat. Něco tam „začíná bublat”. Začínají si uvědomovat signály potřebných změn, které mohou přicházet jak zvenčí, tak zevnitř. To obvykle vyvolává touhu po změně a současně strach z ní, který klienta drží v nekonformní situaci.
Pak však změna nastane – lidi, kteří mají rozvinutou intuici nebo kteří na sobě pracují, dokážou do této fáze vstoupit vědomě, jiní do ní prostě spadnou (vyhoření, propuštění z práce, rozvod atd.)
Tato fáze je dynamická, pohybujeme se v ní emočně i mentálně nahoru a dolů a je skvělé, pokud při tom máme nějakou podporu. Tato fáze obvykle netrvá dlouho, i to by měl dobrý průvodce transformací vědět a pomoci klientovi ji co nejlépe využít a pak i přejít do třetí fáze, ve které se stabilizuje na nové úrovni. V ní se obvykle výrazným způsobem mění jak klientovo sebepojetí, tak je ho vnější situace.
A o tom, co všechno může být ve hře a s čím se můžete spolu s klientem potkat zase někdy příště …