Včera se na mě obrátila jedna absolventka našeho koučovacího výcviku s tím, že se bojí začít koučovat, i když má výcvik úspěšně za sebou. Nějakou dobu jsem to nedělala, možná jsem to zapomněla a – co když si nebudu vědět rady? Věnovali jsme se spolu tomuto tématu a snad se mi podařilo ji dostatečně podpořit, aby to zkusila. Ale napadlo mě, že bude dobré se s vámi o některé nápady, které mohou začínající kouče podpořit, podělit.
Desatero pro začínající kouče
- To, že cítíte nejistotu, je vlastně dobře. Znamená to, že máte před prací s druhými pokoru a uvědomujete si její důležitost.
- Pokud jste absolvovali dobrý koučovací výcvik, tak jste se to řemeslo naučili – aspoň jeho základy. Nedá se to zapomenout, podobně jako se nedá zapomenout plavání nebo jízda na kole. Abyste se o tom přesvědčili, můžete se obrátit na své kolegy z výcviku a vyměnit si s nimi několik koučovací hodin. To vám dodá potřebnou jistotu.
- Základy řemesla koučování jsou nesmírně jednoduché a je dobré si je připomenout. Je důležité, abyste koučovaného přivítali s otevřenou myslí a vytvořili prostor, ve kterém se spolu s vámi bude moci bez obav podívat na to, s čím za vámi přichází.
- Neberte si odpovědnost za koučované na sebe. Je to jejich život, který vytvářejí. Je to jejich cesta a v případě, že řeší nějaké obtížné situace, jsou to jejich situace. Můžete je podpořit při jejich prozkoumání a hledání vhodných řešení, ale stále za to mají odpovědnost oni, ne vy.
- Můžete být empatičtí, ale neutopte se spolu s nimi v jejich příbězích a emocích, tím jim nepomůžete. Přijde mi, že pro použití empatie při koučování se hodí metafora tance, při kterém děláte jeden krok dopředu směrem ke koučovaným, a pak jeden krok dozadu sami k sobě. V gestalt přístupu tomu říkáme ”tanec na hranici kontaktu”.
- Když nevíte, co dělat, pravděpodobně to nevědí ani koučovaní. Můžete společně nevědět, ale nemusíte kvůli tomu zůstat bezmocní. Vaším úkolem není vědět, ale klienta provázet. To, že ani jeden nevíte, je výborné východisko pro hledání kreativních řešení.
- Nemusíte být perfektní. Minulý týden jsem dělal ukázku koučování na naší ochutnávce a nebyla to příliš dobrá práce. Mám za sebou tisíce odkoučovaných hodin, ale pořád se stane, že občas udělám chybu. Je důležité si to umět přiznat. Součástí našeho řemesla je pokora a přijetí toho, že i my můžeme dělat chyby.
- Pokud se stále cítíte nejistí, vždycky vám může pomoci supervize. Měl jsem klienta na supervizi, který po delší době začínal koučovat. A tak mě požádal o supervizi před prvním setkáním, po prvním setkání, po druhém setkání. Nic na tom nevydělal, ale pomohlo mu to nabýt jistotu. Supervize se také hodí v momentech, kdy cítíte, že se s klienty dotýkáte nějakého hodně obtížného tématu a cítíte potřebu podpory.
- Přestaňte myslet na sebe a myslete na druhé. Uvědomte si, že koučovací provázení je vzácná a potřebná služba. I kdybyste jako koučové nebyli dokonalí, tím, že svým klientům vytváříte prostor, ve kterém se mohou bez hodnocení podívat na svou situaci, na to co prožívají, co se jim honí hlavou a co mohou v této situaci udělat, je pro ně nesmírně cenné.
- Poslední pravidlo – oznamte všem svým kamarádům, známým a každému, koho potkáte, že jste kouč a že jim nabízíte provázení. Pokud zůstanete „tajnými kouči“, pravděpodobně si vás nikdo nenajde, a to by byla škoda. Laskaví a nehodnotící průvodci jsou v dnešní době velmi potřební.